V dětství jsem chtěla být malou mořskou vílou, co se rozpustí a růžové květy zastaví zlobu. Někdy si to přeji.  Byla jsem však malou čarodějkou, vypravěčkou, šamankou i kněžkou. Velela jsem mužům na stavbě, vozila stavební materiál, dělala návrhy nábytku, řešila technologické zázemí, masírovala, vedla meditace, pořádala semináře, byla jsem i terapeutkou, tanečnicí i administrativním pracovníkem. Také jsem byla přeborníkem ve sportu, vykladačkou karet a kreativním pořadatelem zajímavých víkendů. Za tím vším se však skrývalo jedno. Hledání. Stále jsem hledala a prahla najít to, co v sobě máme ukryté od narození. Hledala jsem to v tom, co jsem dělala, ve vztazích, meditacích, lidech…venku. Díky vrozené touze a hlavně zvědavosti, jsem se k tomu přiblížila. Stále jsou však momenty, kdy vnitřní jistota zmizí. V tu chvíli v sobě musím najít mnoho síly k překonání nejen lenosti se posunout z místa, ale také odvahy k nalezení laskavosti slov, odvahu se dotknout zloby i odvahy být vděčná. 

Kdo tedy jsem? Žena. Mám ráda život, ctím ho, stejně jako lidi, kteří se často zmítají ve svých emocích a domněnkách blokující srdce i selský rozum. Snažím se najít klid a vyjadřovat to co cítí mé srdce. Často skrze písmo a kreativní tvoření.